Report Francie - hráč RoBo (zvítězil)

1. Los, zahájení, první a druhý rok:
Los mě potěšil, Francie je (nejen) v gunboatu mezi námi hráči oblíbená, určitě více než Itálie nebo Rakousko. Co se týče zahájení tak většina velmocí, včetně mojí začala standardně. Nepříjemným překvapením pro mě byly italské tahy, které nevěštily nic dobrého. To se potvrdilo druhý rok, kdy na mě Ital zaútočil a byla z toho válka, které s různou intenzitou trvala až do konce partie.
Na severu jsem nebránil Angličanovi do Belgie a když Německo vybudovalo po prvním roce dvě flotily, vyplnilo se očekávání, že mezi Anglií a Německem dojde ke konfliktu, což jsem spíše přivítal. S nelibostí jsem naopak sledoval pokles geopolitického významu Ruska, které se dostalo pod silný společný rakousko-turecký tlak a znamenalo to, že tento pro Francii přirozený spojenec byl pro případné akce proti Anglii nebo Německu ze hry.

2.začátek střední hry, válka s Německem
Nejprve se mým silám ve Středomoří podařilo odvrátit italský útok a v následném protiútoku jsem zabral Tunisko. Na Itálii zaútočilo i Rakousko a můj středomořský protivník byl tak významně oslaben.
Důležitý moment v partii se projevil hned v roce 1903. Rakousko-Uhersko a Turecko přestali po porážce Itálie a Ruska spolupracovat a obrátili zbraně proti sobě navzájem. Byl z toho dlouhodobý konflikt. Obě strany se soustředili na sebe a neměli prostor pro angažmá na jiných oblastech. Ve Středomoří tak byl relativně klid a pro střežení větší části tohoto strategického prostoru mi stačily pouhé dvě flotily. Na nějaké útočné akce nebylo pomyšlení, ale na kontrolu oblasti to stačilo. I když můj nepřítel - Itálie byl zatlačen, stále jsem musel být na pozoru, neboť Ital jen čekal na příležitost, kdy by mohl udeřit a své postavení zlepšit.
Na západní frontě probíhala válka mezi Anglií a Německem. Po úvaze jsem se rozhodl přidat na stranu Anglie a moje velmoc zahájila vojenské akce proti Německu. Po počátečním momentu překvapení můj postup nadále (i přízní štěstí) plynule pokračoval a Německo se pod tlakem dvou velmocí se současnou absencí spojence zhroutilo.
V této části hry došlo na delší dobu k rozdělení mapy, na dvě izolované ohniska bojů (Západní Evropa x Balkán), což vydrželo prakticky až do koncovky.

3. střední hra, válka s Anglií
Válka mezi Francií a Anglií, nejen její výsledek, ale i průběh a délka konfliktu byla dle mého názoru klíčovou fází celé partie. Nejen že prakticky rozhodla o francouzském vítězství, ale ovlivnila další průběh partie včetně koncovky. Proto se o tomto dílčím konfliktu trochu rozepíšu.
a) příprava, rozhodnutí - obě země měly společný zájem na porážce Německa. Ačkoliv vojenské akce nebyly nijak zvlášť koordinovány, Německo bylo poměrně rychle poraženo a obě země obsadily zásobovací centra poražené velmoci.
Vlastní válku s Anglií jsem si nepřál. Anglie měla měla slušné postavení a hlavně výraznou námořní převahu. Také jsem si uvědomil, že pokud válku s Anglií zahájím, nebudu již moci z konfliktu vycouvat.Věřím, že v klasické partii bychom se s Angličanem dohodli na další strategii, rozdělení sfér vlivu, neutrálních sektorech i o odpoutání jednotek. Francii by to umožnilo plně se realizovat ve Středomoří. Bohužel u partie typu gunboat to možné není. Respekt z britské námořní hegemonie přecházel spíše ve strach a bránit evropské pobřeží se současnou britskou vojenskou přítomností v Beneluxu bylo prakticky nemožné.
b) ovládnutí západní Evropy - prvním krokem bylo pokusit se vytlačit soupeře s kontinentální části bojiště. Klíčovým faktorem zde bylo zničení britské armády v Porúří, což se povedlo na první pokus. Toto umožnilo ovládnutí i dalších souvisejících sektorů na západoevropském pobřeží. Za zisky center jsem dobudoval námořnictvo a vyrovnal tak britský náskok v tomto druhu zbraně.
c) získání námořní převahy - toto bylo pro válku s Anglií rozhodující. Ztrátou klíčových mořských sektorů protivník prakticky prohrál celou válku. Bez ovládnutí kanálu nebo Severního moře bych Anglii nikdy nedobyl. V této fázi rozhodnuto ještě nebylo, ale Francie si mohla udržet taktickou iniciativu.
d) obojživelná operace, ovládnutí britských ostrovů - další důležitý prvek. Soupeř neodhadl můj záměr a vylodění na východním pobřeží Anglie se povedlo na první pokus. Přálo mi zde hodně štěstí. Bez toho by se elitní garda mohla naloďovat a zase vracet do výchozích pozic stále dokola. Nicméně zdárný manévr zvrátil díky přítomnosti pozemní francouzské jednotky poměr sil na britských ostrovech. V následných bitvách ve Skotsku se (díky další várce štěstí) podařilo Británii dobýt. Soupeř ale neztratil hlavu a šikovně ustoupil do Skandinávie.
d) Válka ve Skandinávii - Po ovládnutí Británie jsem zvažoval, zda ponechat Angličana zatlačeného v rohu a soustředit se na postup ve Středomoří. Válka na dalekém severu a námořní bitvy v polárních mořích mě zrovna nelákaly. Avšak pokud jsem chtěl v partii zvítězit, a ovládnout potřebný počet SC, tak na severu to bylo díky neoddiskutovatelné početní převaze podstatně jednodušší. Rozhodnutí tedy bylo obsadit Skandinávii a obsadit Petrohrad. Ostatně pro každou jednotku, která na začátku partie stojí v Paříži je sen stát na konci partie v Petrohradě. Nyní to bylo reálné a já jsem měl možnost své elitní gardě tuto poctu získat. Vlastní boje už byly relativně snadné. Početní převaha a absence spojence rozhodla o vítězství Francie nad Anglií.

4. Boje ve Středomoří, na Balkáně
Již po dobytí Anglie jsem mohl odvelet část námořních sil do Středomoří abych zlepšil francouzské vyhlídky v této oblasti. Po roce 1908 se na čas utišil konflikt mezi Rakouskem a Tureckem. Rakousko zaujalo protifrancouzský postoj a poslalo jednotky na západ. Byl jsem na to připraven a včas zareagoval. Válku s Rakouskem jsem si nepřál. Po celou dobu hry jsem se snažil mít s touto velmocí korektní vztahy. Ve válce mezi Rakouskem a Itálií jsem stál na straně Rakouska, byť jsem do konfliktu přímo nezasahoval. Později, když v partii byly dvě velké velmoci Francie a Rakousko taky jsem nepovažoval vzájemný střet za moudrý. Byl jsem připraven dát svému východnímu sousedovi i jisté záruky a podporu při bojích v Itálii. Větší strach jsem měl z případného růstu námořní moci Turecka. Krátká symbióza skončila na podzim 1909, kdy Rakousko obnovilo protitureckou kampaň a připsalo si slušné územní zisky. Turecké loď
stvo pak muselo vyklidit vody okolo Itálie, které bezprostředně ovládly francouzská plavidla.

5. Konflikt s Rakouskem, koncovka
Na podzim 1911 zaútočilo Rakousko-Uhersko na mé pozice v Německu. Ačkoliv útok neměl valné šance na úspěch, tak v tom Rakušan pokračoval a přestřelky na Šumavě a na dolním toku Odry trvaly skoro až do konce hry. Mé výzvy na vyklizení Německého území Rakušan opakovaně nedbal a stáhl se až poslední rok bojů. V závěru jsem se obával, že se proti mě spojí Rakousko, Turecko i Itálie a pokusí se mě ve Středomoří porazit. Naštěstí k tomu nedošlo a nebylo to jen kvůli nemožnosti přesně koordinovat postup v gunboatu. Ovládnutí italských domácích vod umožnilo Itálii dobýt. V samotném závěru bylo možné nechat Itala přežít v jednom centru, ale vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl na severu dobýt Petrohrad (a tím zcela vyřadit Angličana), tak by nebylo fér to samé dopřát jinému soupeři, notabene když mě Ital prudil hned od začátku a připravil mi nepříjemné chvilky, zatímco Angličan mi nic špatného n
eprovedl. Chtěl jsem být spravedlivý, i když přiznávám, že spravedlnost vítězů je vždy pofidérní a neobjektivní, což jsem pocítil v jiných partiích, kdy jsem pro změnu "dostal na frak" já.

Závěrem bych rád poděkoval všem hráčům z partie za hru a také GM za přesné, svižné a bezproblémové řízení partie.