Report Francie - hráč von Stichen

Milí spoluhráči,
děkuji Vám za hru a Vám, Grtku a Shako, za její profesionální vedení.
Níže zasílám pro Vaši potěchu francouzskou zprávu.

Záhájení
Zkusil jsem méně časté zahájení do Gaskoňska s cílem nechat flotilu v Midu a vpadnout co nejdříve Anglii do zad. Důvtip této strategie nicméně bledl ve srovnání se smělostí úvodní hry Vás ostatních. Pozoruje dynamiku, agresivitu a ochotu nést kalkulované riziko v rozkazech většiny, pokud ne všech, ostatních velmocí, jsem si několikrát kladl otázku, zda mám na to držet s Vámi krok.
Rakušan nakvačil první jaro do Rumunska. Němec vsadil Mnichov, u něhož stála italská i francouzská armáda, na šanci sebrat Belgii. Ital si ten Mnichov vzal. Turek v druhém roce obsadil Rumunsko se Sevastopolem poté, co Rus nabudoval protianglicky. Ital přebarvil Smyrnu a Konstantinopol po tureckému vpádu do Ruska. Anglán shrábl Dánsko od oslabeného Německa.
Zkrátka každý z Vás bral šance za pačesy okamžitě po jejich vzniku, a některé ještě před tím.
Paříž se v tuto dobu zmohla pouze na podporu Německa, které chtěli naporcovat Angličan, Ital a Rus. Hlavním cílem byla korekce působivé italské a anglické expanze a s tím spojená (očekávaná) teutonská vděčnost.
K útoku na Anglii jsem se rozhoupal až v roce 1903. Tato pomalost mě navíc neochránila od kolotoče, který mával Evropou; ve chvíli, kdy jsem odhodil pláštík neutrality a vyplul na sever, dorazila k mým jižním břehům italská flota.
Raná střední hra
Bral jsem Liverpool (dle očekávání) a Belgii (se štěstím) a díky působivé námořní moci, kterou jsem z toho vybudoval, nebyla Itálie dost silná, aby mě na jihu přetlačila. O dalším postupu v Anglii jsem si nicméně mohl nechat zdát a jenom se modlit, aby Němec nezapomněl na moji pomocnou ruku a odplatil se mi aspoň neutralitou.
Žel bohu, příští vydání pařížských deníků nesla palcové titulky „Un coup dans le dos!“ a „Les rats ingrats!“ a projednou s nimi byl generální štáb zajedno. Můj chladně počítající východní soused na jaře nakupil jednotky na západních hranicích a na podzim vedl hlavní úder na francouzskou Belgii s pomocným útokem do Burgund.
Zmar francouzské politiky, která zvolila za nepřítele Anglii a byla napadena druhými dvěma sousedy, zatímco na východě sílilo nikým neohrožované Rakousko, byl na dohled. Zachránily mě dvě věci.
Jednak to byla uvážlivá politika italská, která franko-italský konflikt vyhodnotila jako neplodný a krátce po svém zjevení u francouzských břehů odplula zpět na východ obtěžovat Rakousko.
Ale hlavně to byla troufalá politika Angličanova, který, ač pod francouzským útokem, věnoval hlavní síly útokům v Německu a Rusku. Anglická houževnatost obrátila německý útok na západ vniveč a definitivně přiměla mého belgiechtivého souseda věnovat se obraně.
Pozdní střední hra
Zničehonic jsem byl opět silný, roztažený od Španělska po Edinburgh a se sousedy ve vzájemných bojích. O další cestě nebylo třeba dlouho přemýšlet.
Po teutonské „zradě“ jsem nicméně tušil, že boje budou složité. Na východě nestál žádný pošetilý snílek, ale chladně kalkulující mozek beze špetky naivity, který dobře znal svou úlohu v mých plánech. TAK složité jsem je ale nečekal. Grtek je svědkem mé emailové frustrace poté, co několik smělých francouzských ofenzív bylo zmařeno neméně smělými německými obrannými manévry. Nepomohlo, že Le Monde moje snahy nazýval zpomaleným filmem a Le Figaro se ptal, zda vojáci mají k dispozici kompasy.
Podruhé mi pomohl Angličan. Když ztratil naději na znovudobytí své domoviny, věnoval své poslední úsilí opět úderům na Německo. Bylo to i díky těmto ztečím, že Francouzi nakonec mohli postoupit dál. Druhým důvodem byla francouzská přesila a třetím, že se bojovalo na německé půdě. Němec mě mohl párkrát zachytit, a také se mu to povedlo, ale – bez pomoci od Rakouska nebo Itálie – muselo dříve nebo později dojít k francouzskému průlomu, což se nakonec stalo.
Závěr
Ital s Rakušanem Němce obětovali a mě zbývalo rozmyslet, o které osmnácté centrum se pokusit. Plán admirálů na nečekaný útok na Tunis (bez stavení F Mar) dostal souhlas a byl úspěšně proveden. Následně se jednalo už hlavně o taktické cvičení při dobývání Skandinávie. Se zájmem jsme rovněž sledovali přebarvování center chvíli před koncem.

Shrnutí
Myslím, že několik vnějších okolností mi velmi pomohlo vyhrát tuto partii. Byla to zejména anglická rezignace na obranu domovských center a její útoky proti Německu, které znemožnily mému sousedovi nejprve konsolidaci a poté oslabily jeho obranu. Dále to byla italská a rakouská neochota pomoci Německu v jeho zápase se silnou a neohrožovanou Francií.
Kromě toho nicméně věřím, že jsem to hrál dobře .) Na strategické rovině (správně volil pořadí cílů Anglie – Německo – Itálie – Rusko), na taktické (německá centra dostala přednost před skandinávskými kvůli tomu, že jsou na patovce a silný Rakušan by je snadno mohl držet), i na operační v jednotlivých rozkazech.

Děkuji Vám za hru a těším se příště.
von Stichen, Francouz