Report Rakouska - hráč Crucian (přežil s 11 SC)

~ Partie Iris bude patřit k těm, na něž se rádo v rodě pana Crutziana vzpomene. Jest to příběh energického vojevůdce, který, přestože byl oslepen gunboatovou páskou, nebál se postavit takřka všem svým sousedům a vybojoval Rakousku uznání a respekt na mezinárodním poli.

~ Dlužno předeslat, že panu Crutzianovi von Iris přálo válečné štěstí. Co víc si generál na začátku války mohl přát! Ital se vzdálil rakouským hranicím jak nejdál mohl, Turecko hraje protirusky, ani Německo nechce evidentně rušit myšlenky Crutzianovy, Rusko nebylo schopno po prvním roce války vůbec nabudovat. Zato rakouský generál postaví před svého Císaře dvě nové armády.

Rok 1902

~ Ambiciózní generál vidí svou příležitost a sveze se na protiruské vlně spolu s Tureckem, zároveň však zcela nekompromisně začne eliminovat turecký vliv na Balkáně. Zatímco rychlým pochodem obklíčí Varšavu, překvapivě snadno obsadí Rumunsko a vytrvale útočí na Bulharsko, aby se konstantinopolští husaři (či něco tomu podobného) nemohli posunout na Balkán.
~ Problém Ruska je během chvíle takřka vyřešen. Turek obsazuje Sevastopol, Crutzianovým vojákům perou košile varšavské děvečky. A Spokojený Císař udílí Crutzianovi von Iris první vysoké vyznamenání. Aby ne, když může Rakousko vybudovat znovu – a opět dvakráte!
~ Přichází však i první chmura; labilní italský král neunesl slávu Rakouska v těch dnech a obrací své lodě a armády proti hradbám Crutzianovým.

Rok 1903

~ Rakouský útok na Turky v Bulharsku a boj o Egejské moře neustává. Ital na jaře odvážně konvojuje tuniskou armádu na Balkán, ale na podzim lehkovážně Tunis ztrácí. Ve Francii, které odteď patří, vycítí Crutzian spojence. Situaci na italsko – rakouských hranicích však císařský generál podcenit nehodlá. A tak promptně obrací svá vojska, původně vyslaná do strategických pozic Ukrajiny a Haliče, zpět. I za cenu ztráty Rumunska a následného rušení jediné rakouské flotily. To také na čas vyvolalo nevoli ješitného vídeňského dvora i veřejnosti, různé pomluvy a klepy. Pan Crutzian von Iris si však jde tvrdošíjně za svým.

Rok 1904

~ Tímto rokem začíná pozoruhodná taktická bitva na balkánské šachovnici mezi Rakouskem a Tureckem. Generál Crutzian upustí od dalších ruských dobrodružství a naopak se snaží získat Rusko na svou stranu proti Turkovi. To se mu daří. Generálovi hraje do karet také Francie, která znervósní italského krále natolik, že udělá nový obrat o 180 stupňů a tím si podepíše vlastní ortel. Crutzian bez skrupulí vpochoduje do Benátek. To mu na domácí scéně získá opět nebývalou popularitu; je jmenován generalissimem. Že Benátky zůstanou až do konce války rakouské, mu vynese lidový přídomek “Benátčan”. V roce 1904 ztrácí Rakousko Řecko a Srbsko, získá však kromě Benátek opět Rumunsko. Rakousko má šest center, Turecko se vzmohlo, ovládá sedm center.

Rok 1905

~ Výměna: Srbsko opět Rakouské, Rumunsko turecké

Rok 1906

~ Rakouský dvůr sleduje s údivem a znepokojením francouzský blitzkrieg v Německu a klade si otázku, kam se pohnou francouzská vojska? K rakouským hranicím? Turek vysílá signál, že by se rakouská vojska měla stáhnout k hranicím bývalého Německa. Crutzian však Turkovi nevěří a přesvědčuje svého Císaře, že výrazný pohyb rakouských jednotek tam, kam by si to Turek přál, by právě zapříčinilo to, co je dosud jen dohadem, totiž francouzsko – rakouský konflikt. A kdyby k němu došlo, pak by ho podle generála Crutziana Turecko využilo ve svůj prospěch a spolčilo by se s Francií. Generál chce ještě ohledně francouzských plánů vyčkat, na Císařův nátlak však alespoň vyšle preventivně své vojáky do Tyrol. Ve skutečnosti se chce Crutzian pokusit o vlastní blitzkrieg proti Turecku. Kdyby se podařil, pak by to byla i nejlepší obrana proti Francii. Vrhne tedy všechna svá vojska k tureckým hranicím. Tady ale narazí na turecký val…

Rok 1907

~ Rakouští vojáci stojí proti tureckému valu a tázavě vzhlíží k svému generalissimovi. Nezklame je a znovu si získá jejich srdce. Podaří se mu Turka přelstít , bere mu Rumunsko. Rakousko buduje, noví vojáci s novým praporem slavnostně defilují Vídní, přísahajíce věrnost Císaři.

Rok 1908

~ Zdá se, že Crutzian von Iris měl pravdu, když radil k opatrnosti v postupu proti Francii. Ta se zřejmě k překvapení jiných od Rakouských hranic vzdaluje a toho využívá generalissimus ke krátkému oddechu. Chce si promyslet věci příští.

Rok 1909

~ V tomto roce jeden z generalissimových synů tajně konvertoval k islámu a pod jeho vlivem Crutzian zavelel na jaře svým jednotkám neútočit na turecká vojska. Leč do hry vstoupily silné mocenské páky katolické církve, pod hrozbou skandálu a sankcí musel generál v boji s Turky pokračovat. Tvrdí se, že před dalším útokem nechal tohoto svého syna tajně projít přes vojenskou linii, aby mohl žít v zemi, kterou si zvolil za svůj nový domov.  Pokud tedy Turci očekávali obrat v rakousko – tureckých vztazích, mýlili se. Jejich dobrovolný odchod z Bulharska byl okamžitě potrestán a generalissimus snadno zabírá i Sevastopol. Crutzian von Iris je na vrcholu své životní kariéry. Je vyznamenán opět nejen Císařem, ale i papežem, který tak reagoval na skutečnost, že rakouské Benátky v tom roce bránily Řím. Rakousko buduje opět dvě nové jednotky, celkem má 9 center, Francie o pět více. Turecko má 4 centra.

https://i.servimg.com/u/f97/19/56/01/81/iris-w11.jpg

Roky 1910 – 1911 – 1912 – 1913

~ Kromě Řecka ovládá Rakousko celý Balkán, Rakousku patří Sevastopol, Varšava, Benátky. Generál ví, že nastává čas zabývat se vážně i Francií. Mnoho politiků v Rakousku věřilo, že nastal čas smíru s Tureckem a doba společné spolupráce proti Francii. Generál Crutzian se však, ve svém rodinném tajemství jiným područen, nechce vzdát svých společenských ambicí. Překvapí tedy své okolí a svoji vojenskou slávu ještě pozvedá.

~ Jarní tahy roku 1910 se zdály jednoznačné. Všechna rakouská vojska dostala příkaz k rychlému přesunu k západním hranicím rakouského Císařství. Ale již na podzim 1910 došlo k nečekanému obratu, když generál část svých jednotek a) opět přesunul k turecké hranici, b) vyslal dobýt Moskvu, c) jednu svou armádu přesunul do Sevastopolu, aby následně vpadla Turkovi do zad přesunem do Arménie. Ziskem Moskvy došlo k opětovnému rakouskému budování.

~ V roce 1911 Rakousko buduje naposledy, neboť Crutzian dobývá Řecko a snad teprve tehdy je ctižádost generála i těch, kdo skrytě jeho rozhodnutí ovládají, ukojena. Rakousko vládne od Benátek po Moskvu a Sevastopol, Turecko zůstalo v hranicích před začátkem války. Ve Vídni je Crutzian von Iris oficiálně vítán jako slavný vojevůdce, v katedrále je slouženo slavnostní Te Deum. V jistých kuloárech se ale mluví o Pyrhově vítězství. Pokud mělo Turecko předtím snahu se s Rakouskem domluvit, po posledním velkém rakouském tažení ji nadobro ztratilo. Rakousko sice ovládá 11 center, ale Francie jich má stále o pět více a co horšího – Turecko ruší svou flotilu v Jónském moři, čímž zaráží hřebíček do rakve poslední naději na možný spojenecký odpor proti vítěznému francouzskému tažení.

https://i.servimg.com/u/f97/19/56/01/81/iris-w10.jpg

Když ani v roce 1912 rezignovaní a psychicky zlomení Turci nevelí proti francouzským flotilám, které takto vplouvají k pobřeží Řecka, je jasné, kdo se stane zanedlouho vítězem partie. Svou frustraci si Turci nakonec vybíjí (a nelze se tomu vlastně divit) posledním zuřivým útokem na rakouské pozice v roce 1913. I ten však generalissimus odrazí. Ovšem osamocené Itálii již není schopen pomoci, ani poslední anglické jednotce, hledající útočiště v Sankt Petersburgu. Francie vítězí se ziskem 20 center.

Co říci závěrem a jak zhodnotit postavu vojevůdce Crutziana von Iris? Zlidovělé hrdinské písně o něm se budou v jeho vlasti zpívat jistě dlouho (Generál Crutzian jede skrz vesnici…), jeho vojáci ho milovali. Kritické historické bádání však jistě musí poukázat na to, že se Crutzian von Iris choval především jako ctižádostivý voják, jednající pod vlivem osobních ambicí, zatížen kuratelou možného skandálu. Neměl tak ani plnou možnost chovat se jako státník. Pokud náš přední vojenský historik pan Shako nazval generalissima hráčem na “Strong second” (tedy druhé místo), pak je to celkem výstižné. Z některých dochovaných osobních zápisků generalissima totiž vyplívá, že mu zřejmě celkové vítězství Francie opravdu nevadilo. Závěrečnou šarvátku s Turkem si podle všeho užíval.


Díky na závěr:

Velké díky Gamemasterovi, díky ostatním spoluhráčům za hru!

S pozdravem a přáním jiných zajímavých partií

Přiznám se, že nerozumím kritice za závěrečné zrušení Ionské flotily v době, kdy:

1) Bylo zjevné, že Francie vyhraje a nedá se s tím nic dělat
2) Rakousko několikrát velmi důrazně a draho (4 sc) odmítlo koalici s Tureckem
3) Rakouská armáda stojí v Arménii

Jinak to prostě beru, že to hraješ s jinou představou o hře. Tam se neshodneme a nejspíš ani jeden neustoupíme.

Ahoj,

je pravda, že čas od času přichází ke mně pokušení hrát "na pořadí". V partiích, kde se vyjednává, taková pokušení rázně od sebe odháním a snažím se možnému vítězi jeho radost překazit. Pokládám se za vyznavače systému VRPN.

S gunboatovými partiemi mám tu historickou zkušenost, že je v nich velmi obtížné systém VRPN prosazovat, na to je potřeba koalic, domluvy o nich se málokdy daří. Já se o to v minulosti myslím pokoušel, ale je to opravdu těžké. Soupeři bojují často zuřivě o své místo na slunci...

V této partii jsem hrál za nepopulární Rakousko a tak jsem si opravdu užíval nebývalého vojenského štěstí a rozkvětu Rakouska. Když Francouz dobyl bleskově Německo, čekal jsem jeho vpád směrem k severním hranicím Rakouska. Hlavou se mi honilo, že jestli Francouz na mě naběhne, tak jistojistě Turecko hodí Francii hlášku a přidá se na její stranu. Doufal jsem, že se tak ještě nestane a do té doby že nejlepší budoucí obranou proti Francii bude co nejsilnější Rakousko. A tak jsem do Tebe jako Turka mlátil hlava nehlava. Jak jsem měl vědět, že mám po boku vznešeného gentlemana, pan Shaka? A znovu jsem si (zvláště jako gunboatový Rakušan) užíval toho, že mi leccos vycházelo. A když se navíc opravdu Francouz do mne nenavezl, myslím, že si mne tím psychologicky zavázal a myšlenky na útok na bývalé Německo procházely touto psychologickou autocenzurou a já tak nějak začal hrát na to druhé místo.

Když Ti v závěru partie coby Turkovi zbývala už jen původní domovská centra, byl jsem myslím připraven zastavit generalissima proti Tobě, ale uznávám, že bylo už opravdu pozdě. Věřím Ti, že i kdybys nezrušil svou flotilu v Jónském moři, neměli bychom jako teoretičtí spojenci tak jako tak šanci - takovou analýzu jsem si ale nedělal. Pokud by tomu tak bylo - a Ty sis to zřejmě myslel - bylo naprosto pochopitelné, že jsi chtěl alespoň v partii přežít a tak jsi se vzepjal k záverečnému boji proti mně. A máš pravdu, co taky čekat od rakouské jednotky v Arménii.


A tak přiznávám, že jsem zhřešil proti víře VRPN, kaji se, ale bylo to tak sladké vidět sebe - Rakušana - jak ovládám celý Balkán a východní Evropu. Za sladkou třešničku na dortu pokládám samolibě skutečnost, že jsem si až do konce hry udržel Benátky, to jsem ani nečekal.

K tónu mého reportu:
Byl psán v jisté nadsázce a stylizaci a tak nejde samozřejmě o žádnou kritiku, ale o pokus generalissima zakrýt před dějinami svou vlastní slabost a svést neúspěch (úspěch Francie) na někoho jiného

Vše dobré přeje Crucian