Report Německa

Moje hra na začátku nebyla příliš oslnivá (oproti tomu moje střední a závěrečná hra nebyla oslnivá vůbec, ale o tom dál). Burgundy v prvním roce neprošly. Angličan bral dvě centra, tak jsem pro jistotu ve Skandinávii navázal předběžné hovory s Rusem.

Měl jsem volné ruce, ale neviděl nikde šanci na expanzi. Tak jsem prudil všechny kolem v naději, že mě proti někomu někdo podpoří. Káplo z toho nečekaně Švédsko a Rusa to dokonce ani příliš nepopudilo, naopak si mě pak začal předcházet, takže z toho nakonec vykrystalizoval útok na Anglii.

Tahle cesta byla správná, ale trochu si vyčítám, že jsem si možná přidal na talíř Francii příliš brzy (když jsem ještě neměl dojedýno). Bál jsem se toho, co bych na místě Francie udělal já - že využije mého úvazku v Anglii, nabídne svému severnímu sousedu pomocnou ruku a zaútočí na oslabený Benelux - a já budu na západě ten třetí z kola ven. Nevím. Takže jsem radši na Francii zaútočil sám a bojoval pak proti oběma stejně - ale z lepších pozic. Šlo to, ale šlo to pomalu a to jsem měl ještě štěstí.

Každopádně když jsem Anglii položil na lopatky a chystal se dorazit Francii, poslala jí Itálie na pomoc flotilu.

Ta flotila byla rozdílová. Ta flotila prostě... ta byla klíčová. Kdyby tam ta flotila nebyla, tak si myslím, že jsem tu partii vyhrál. Zatímco Itálie a Rusko sílily, já měl asi tři roky operací v čoudu kvůli té flotile.

I tak, moje pozice byla nadějná. Úspěšně jsem napadl Rusa, dostal dvě flotily do Středomoří a obsadil Tunis, tj. osmnácté centrum německé říše. A pak se stalo něco, z čeho jsem bez legrace špatně spal, ale za co vám děkuji. Měl jsem dobrou pozici, vztahy na desce byly jasné a záleželo jenom na taktice, jak to dopadne. Víte, nikde jsem to moc netrousil, ale do téhle doby jsem si myslel, že jsem v taktice neporazitelný. No a vy jste mě porazili. Všichni jste, Francouz, Ital i Rus, zanalyzovali můj styl hry a pak jste zneutralizovali sérii mých rozkazů. Vy jste mě občas úplně gumovali. Bože. Kdyby na místě jednoho z vás stál slabší hráč, mohlo to dopadnout jinak, ale takhle jsem v roce 1915 skutečně doufal, že tu remízu přijmete, protože to bylo nejdál, kam jsem se mohl dostat.

Smekám, fakt.

von Stichen, Němec