Rakousko - hráč Elnino

Moje hodnocení začíná už losem velmocí. Rád střídám pravidelně země, za které hraju, a tak se stalo, že jsem měl Rakousko v preferencích relativně vysoko, ačkoli jej jinak v gunboatu považuji za tragicky nejhorší (narozdíl od standardu, kde ho považuji za hratelné).
A partie to byla typicky rakousky gunboatově smutná.
Jaro 1901 a dvě rozhodnutí, která byla klíčová (být jiná, mohl být rakouský osud stejný, ale nemusel…). 1) Rus nejde do Haliče a nedochází k bouncu (kdyby ano, lépe by se Terst bránil). Mimochodem War – Sil na jaře 1901 považuji za velice slabé a o to víc mě překvapuje, že za Rusko hrál Crucian, kterého považuji za vynikajícího taktika a stratéga. 2) Rozhoduji se jít do Gal míst Tyr. Možná chyba, ale pro Rakousko je to Sophiina volba.
Pak už je rakouský osud nalinkovaný. Snažím se poslat Turka proti Rusku, ale má výzva zůstává (jak se dalo čekat) nevyslyšena.
Jaro 1903: Tady mi italské jednání přišlo trochu divné. První dva roky (nebo rok a půl) – OK, Itálie buší do Rakouska a čeká, kdo se přidá (co jiného má také dělat?). Ale to, že si nechá sebrat Tunis a místo toho podporuje Turky do Řecka, je absurdní, stejně jako to, že podporuje Rusy do Pešti, místo aby začala stahovat jednotky a bránit svou zem. Na Italově místě bych se pokusil dohodnout mír s Rakouskem a doufat, že mi Terst nechá. A takovou variantu bych zvažoval. Byl bych ochotný Itálii nechat Terst, abych se mohl soustředit na obranu jinde. A i kdyby ne – vázat 3 jednotky k obraně jediného centra?!? Wtf? Člověk nemusí být Einstein, aby si spočetl, že tahle rovnice nesedí. Někde od této chvíle jsem se začal snažit Itálii škodit ze všech sil, její jednání mě totiž hodně dožralo. I když bylo v tom i to, že jsem Terst potažmo Benátky vyhodnotil jako nejnadějnější místo, kde mohu přežít. Tajně jsem doufal, že by mě tam Francie mohla podpořit, ale přiznejme si – proč by to dělala? Partie tedy pro mě dospěla do hořkého konce a drobným zadostiučiněním bylo to, že Ital padl ve stejném roce jako já. Nevím, opravdu italské počínání moc nechápu a doufám, že se něco dozvím z italského reportu. Tedy nevyčítám Itálii úvod partie – jít proti Rakousku je logické a racionální. Ale pokračovat v tom, když vidí, že to nevyšlo a navíc se blíží hrozba ze západu, to je hloupost (omlouvám se Dejnogovi, pokud se ho mé hodnocení dotkne, ale je to tak).
Nicméně partie dále pokračovala a pokračovala dle mého soudu docela logicky. Všichni jednali poměrně očekávaně a hráli docela dobře (což si myslím o jejich hře i v úvodních letech. Myslím, že Turecko, Anglie, Francie, Německo i Rusko – snad až na jeho úvodní absurdní tah do Slezska). Padlo Německo, Rusko mělo smůlu v tom, že se Turecko rozhodlo jít proti němu a ne proti Francii, Angličan s Francouzem se trochu pošťuchovali, ale nakonec pochopili, že potřebují spojit síly proti Turecku a vše spělo k remíze ve třech, která by podle mě byla dobrým a zaslouženým výsledkem pro všechny tři. Všichni by si mohli říct: “Jo, hrál jsem dobře.” …jenže Angličan se rozhodl stabnout Francii, navíc v naprosto nevhodný moment a nepřipraveně. Francie se samozřejmě přirozeně obrátila k obraně, pustila Itálii Turecku, Anglie nabídla Francii smír a výsledkem anglických geniálních manévrů bylo to, že nezískala nic (pouze si v těch letech s Tureckem vyměnila Varšavu za Moskvu) a Turecko získalo 3 centra a dostalo se na 16. Na to, že na začátku války, byla většina francouzských jednotek na turecké frontě a na to, že výsledkem dobrého stabu by mělo být to, že posílím já a ne některý ze soupeřů, tak to lze celé hodnotit vskutku jako skvostný anglický manévr. Hůře to snad ani zahrát nešlo. aby nedošlo k mýlce – nemyslím si, že rozhodnutí stabnout Francii bylo od Anglie úplně špatné. To rozhodnutí dávalo smysl a asi mělo smysl se pokusit zahrát to na vítězství, Ale ten stab byl provedený ve špatnou chvíli a špatně. Osobně myslím, že měl přijít o rok později.
Jenže Anglie si nedala pokoj. Mír Francii nabídla jen proto, aby ji uchlácholila a vzápětí ji stabnula podruhé (tady už si myslím, že špatně bylo i to rozhodnutí samotné). Že se Francie nasrala a už odmítla dělat oběma hegemonům šaška, který lítá sem a tam mě nepřekvapilo a ani to, že se nakonec rozhodla bránit proti Anglii, která ji více zradila a zasloužila si vítězství méně než Turecko.
Upřímně, docela jsem Francouze v posledních letech litoval. Upřímnou soustrast Grtkovi – ten závěr musel být naprosto strašný. Mimochodem – beru dokonce i to, že v Anglii hrál Jacek, který hraje na pořadí. Budiž. Jsem přesvědčený, že je špatně, když prostě někdo hraje na pořadí, přičemž pravidla bodování hodnotí výsledky jinak, ale budiž, takoví hráči prostě jsou a budou. Ale ten jeho druhý stab nemohl přinést první místo. Takže výsledkem bylo, že místo druhého místa a remízy má druhé místo a prohru. Vynikající zisk. :-D RoBovi gratuluji. Myslím, že hrál dobře a výhra byla zasloužená, ačkoli mu k ní pomohla právě i Anglie. Myslím, že dobře jsme hráli i my s Arthurem a Crucianem, jen jsme prostě měli trochu smůly. Samozřejmě, mohli jsme něco udělat jinak a lépe, ale je otázka, zda by to k něčemu bylo…
Budu se těšit v nějaké příští hře.
Elnino, Rakousko