Report Turecka - hráč Shako (přežil se 3 SC)

1. Snažím se mocnosti střídat, abych si udržel přehled a vcítění do situací těch druhých. Turecko považuji za relativně silné. Ale jeho primární cíle v gunboatu jsou jasné - zlikvidovat Ruskou flotilu, která je bezpečnostním rizikem. Válka s Ruskem není o centrech, ale o bezpečnosti na Černém moři. Z pozice Turecka z toho ještě můžou vypadnout 2 centra. Říkám sice, že "Rusko mělo smůlu", ale ve skutečnosti jsem si vědom, že za to můžu já a mé Turecké rozhodnutí. Tu "smůlu" sice pak podpořil ještě bounce ve Švédku a Rakoušan v Haliči, ale pořád jsou to rozhodnutí hráčů.

2. Začátek vypadal poměrně nadějně. S Rakouskem se proti Rusku dařilo, spolupráce byla dobrá - chtěl jsem pokračovat dál, klidně i na Moskvu (i když se mi trošku nelíbilo to dělení 3 centra Rakousku, 1 Turecku). Ale okolnosti říkali, že to bude dobrý - Němec šel po Švédku, Itálie po Francii. Klidně bych s Rakouskem pokračoval potom i do Itálie. Z mého pohledu se ale Rakousko ve třetím roce rozhodlo jinak a tak začala válka, kterou jsem akceptoval - mohl jsem ji vyhrát. Pokud by se uzavřel i Fr-It mír a nebo Itálie hrála o chlup lepší tahy, tak si myslím, že tu válku bychom i vyhráli. Rakousko by nejspíš padlo. Rusko by možná ožilo. Itálie by nejspíš dostala míň než Turecko. Ale mohlo se to povést.

3. Tady nám štěstíčko nepřálo. Francie nabrala na síle a nepotřebovala stáhnout jednotky ze středomoří, čím komplikovala Italské vysunutí na Rakousko. Takticky Rakousko hrálo velmi dobře a v početním oslabení bylo jen mírně. Rusko se rozhodlo zakopat a oslabení Rakousko a příležitost na vlastní růst (z mého pohledu) trošku promeškat. Kdyby Rusko sebralo Varšavu, abych bych se ani nebránil vyklidit Sevastopol a vztahy s Ruskem urovnat. Dost možná z toho mohl být i parní válec (Tur+Rus) a remíza nejspíš s Francii, která by zabrala západ - výsledek center cca Francie 13, Rusko 8, Turecko 13. Myslím, že lepší nabídku Rusko nemohlo v této chvíli už moc dostat - čekala ho buď potupná smrt a nebo živoření na 1-2 centrech.

4. Francie roste. S Rakouskem je válka spíš v patu. Dobrá, zkusme dorazit toho Rusa a postavit pat. Když to půjde bez Itala bude to fajn (má tam hloupě ty jednotky, tak je asi lepší ho sundat a nebo nechat mu jen Řím a jednu loď). Když to nepůjde, tak hold remíza ve 4 i s Itálii. Anglie tu válku moc dlouho nevydrží - možná bychom to mohli i zadovat a věnovat mu Moskvu (aspoň na chvíli). Francii je třeba zarazit. Tunis ještě můžeme stihnout dobýt. Stejně tak je šance držet Mnichov a Berlín. Stačí nám jedno z těch tří. Petrohrad padne - to je jen otázka času. Soustředme se tedy na důležitější věci. Rakousko nemá lodě, tak je hold budu mít já - klidně to cele vyklidím od armád, aby byli ve bezpečí všechny Rakouské vnitrozemí území (Mos, War, Bud, Ser..). Ty přímořské bych si s dovolením nechal (Sev, Bul, Gre a třeba i Nap). Nevím, zda se mi tuto zprávu nepodařilo komunikovat Rakousku. Ale vzhledem k tomu, že Grtek v Itálii to pochopil a hodnotil jako od roku 1908 Turek nechtěl bodnou Rakušana do zad. Tak si prostě myslím, že Rakousko spíš nevěřilo tomu, že Francii umíme zastavit (nováček) a nebo mu prostě Francouzská výhra nevadí (hráč na "Strong second", tedy druhé místo.).

5. Rakousko mě dlouho nechtěl slyšet. Čekal jsem dlouho, snažil jsem se komunikovat, jak to jen šlo. Na podzim 1909 jsem zaskučel, ale zkusil  jsem zatnou zuby a nechat si flotily, abych ukázal, že to myslím fakt vážně. Chvíli jsem uvažoval o zrušení i A Con, ale to mi přišla jako sebevražda a ne hrdinný odboj. V dalším roce jsem jen opakoval vše, co už jsem říkal dříve a čekal, zda Rakousko přecejen zaútočí, i když už se mi zdálo, že je hodně pozdě (ale nechtělo se mi to počítat). Až na podzim 1911 přijela třetí Francouzská flotila, čímž byl pohřben Tunis. Francouzské Německo již drželo pat. A Petrohrad byl stále jen otázka času.

6. Věděl jsem, že pokud Francie nebude vyloženě zdržovat hru, tak Rakousko mě nemůže dobýt po zemi a flotily nejsou a nebo to mají hodně daleko. Ubraním se dlouho. Po tak dlouhé době mě trošku mrzelo, že tam těch přeživších bude tolik. Rusko sice bylo konečně mimo hru. Ale Itálie přežít mohla. Anglii jsem to i trošku přál - bohužel šanci měla jen v tom Petrohradě, kde vlastně šanci neměla. Francouzská dohrávka mě pak trošku překvapila, ale i potěšila. Závěrečně tedy děkuji Francii za její spravedlnost, protože takto to byla i Turecká spravedlnost. Naposled se omlouvám Rusku - nemohlo mnoho změnit a já za to částečně můžu. U Itálie a Ruska mě mrzí, že jim více nepřál světový vývoj - myslím, že to co hráli, tak hráli rozumně a mělo to šanci na úspěch. Německo jsem moc nesledoval, ale přišlo mi to trošku nekoncepční - chvíli na východ, chvíli na západ se dá hrát Itálie, ale Německo spíš ne. Rakousku děkuji za taktickou bitvu ve střední hře, ale mrzí mě ta několikanásobná nevyužitá spolupráce - proti Rusku, proti Itálii i proti Francii. Já jsem fakt moc chtěl. A pokud by Rakousko i proti ostatním bojovalo stejně statečně a urputně jako bojovalo proti Turecku, tak jsem si jist, že i Turecká dýka by zůstala hluboko v rukávu (partie by pak nejspíš skončila remízou).


Na závěr bych ještě řekl, že byla doba, kdy bych po této partii vyletěl jako čertík z krabičky. A okamžitě po hře bych pranýřoval Rakousko za to, že ve střední hře odmítlo remízu a zahrálo to na "hloupé" druhé místo. Ale jsem už asi starý (mám míň času a více zkušeností), takže to tentokrát nechávám být. Ale mé srdce stále krvácí, když vidím ten potenciál, který ta hra měla. Ten výsledek by byl možná dost stejný - jen těch posledních pár let by bylo napínavější, jak ta nakonec dopadne. Stále si myslím, že tak by to tak bylo "správnější" - Francie by měla z výhry větší radost, Itálie by měla naději, Turecko by mělo pocit, že mohlo něco dělat. S mírnou nadsázkou lze totiž říct, že hra byla rozhodnuta na konci roku 1903, kdy Franice překročila svoji patovou linii a zabrala Tunis a Mnichov (v roce 1905 i Berlín). Od té doby už se jen dohrávalo.