Report Ruska

Hned začátek přinesl pozitivum v podobě podpory Německa, při Ruském obsazování Skandinávie. Do budoucna to umožňovalo soustředit se víc na problém agresivních Turků, kteří od začátku vtrhli do Černého moře. Německo sice dost překvapilo obsazením Ruského Švédska, ale bral jsem to jako daň za předešlou podporu. Vyladěná stabilita ve Skandinávii zaručovala Rusku klid a mír na celém severu. Další Německo Anglické boje jsem mohl sledovat jen s nevelkým zaujetím a občasnou podporou. Problém Černého moře jsem se pokusil vyřešit netradičním přesunem flotily do Arménie. Bohužel v kombinaci se ztrátou Rumunska to nepřineslo očekávaný zvrat k lepšímu, ale naop ak. Při ústupu z Rumunska jsem měl velké dilema, zda ustoupit do Budapešti. Chtěl jsem zachovat přátelské vztahy s Rakouskem, ale ustoupit jinam by mu nepomohlo. Při následném znovu obsazování Rumunska bych do Budapešti nahnal Turka. Vřava v Rumunsku a jeho okolí, kdy jsme si různě prohazovali území, se uklidnila ztrátou Sevastopolu a také vpádem Itálie do Řecka. Turecko bylo schopné držet Sevastopol, ale ne postupovat dále. Jelikož si nechtělo znepřátelit Itálii, tak Turecko nemělo mnoho prostoru. Rusko Rakouská spolupráce velmi zpomalovala postup Itálie, ale přesto Rakousko pomalu ztrácelo svá území. Situace Ruska vypadala docela špatně. Na severu sice stále panoval mír, ale díky naprosté bezbrannosti a postupnému získávání nadvlády Německa nad Anglií, bylo jen otázkou času, kdy se Německo začne poohlížet po další oběti. Na jihu se nedalo mnoho dělat. Jen zpomalovat postup Itálie a doufat, že stále větší kontakt Itálie a Turecka způsobí konflikt, který Rusko vysvobodí.

Zlomový byl rok 1906. Pro Rusko začátek vzestupu a pro Turecko začátek konce. Naprosto klíčové bylo, že se Rusku podařilo využít zaváhání Turecka a znovu získat Sevastopol. Oslabení pozice Turecka zřejmě vedlo ke ztrátě trpělivosti Itálie a zahájení útoku na Turecko. Na severu vládl klid, Turecko přestalo být hrozbou a tak i přes vděčnost Rakousku za jeho spolupráci při odrážení hord Turků a Italů ho Rusko pohltilo. Spolupráce byla dobrá, ale přeci jen je lepší, když jsou všechny jednotky pod kontrolou a člověk nemusí odhadovat záměry druhého.

Na konci roku 1909 Německo ukončilo naše příměří a Rusko mohlo jen bezmocně přihlížet, jak přichází o Norsko a Petersburg. Mezi tím bylo Turecko téměř vymazáno z mapy, takže bylo možné všechny síly vrhnout na sever. Velmi dlouhé rozhodování bylo kam ustoupit s Petersburgu. Nakonec Rusko dalo průchod svému odvážnějšímu já a ustoupilo do Finska. Byla to podle mne důležitá a dobrá volba pro následující boje o Petersburg a okolí. Německu se podařilo proniknout do Středozemního moře. Kdyby to bylo jen o něco málo dřív, kdy ještě Turecko mělo svojí flotilu, tak z toho mohl být možná velký malér. Takhle tam spíš jen provokovalo a samozřejmě znemožňovalo Italovi v ýznamněji pomoct Francouzovi.

Pro další vývoj a pravděpodobně i konečnou remízu bylo klíčové znovu získání Petersburgu v roce 1911. A to i přes trochu riskantní odkrytí samotné Moskvy. Dál již následovalo jen pozvolné vytlačování Německých vojsk až zpátky do Berlína. Ve Středozemním moři se Německu dařilo víc, než by se původně zdálo, ale když v roce 1914 ztratilo jednu ze tří flotil díky šikovnému tahu Itala, tak přestalo být Německo vážnější hrozbou i tam.


Italsko Ruské tažení by bylo schopno Německo výrazněji oslabit a pravděpodobně by Italovi cestou za oběť padla Francie. Byly by to však ještě dlouhé boje, plné nejistoty, které by prověřovaly pevnost Italsko Ruského přátelství. A tak zavládl celosvětový mír na konci roku 1915.

Ať mír vládne světu na věky.
Between