Report Anglie - hráč Crucian

Partie Vlaďka (27.6.2016) – report z Anglie

Rok 1901:
Má hlavní myšlenka – chci dobýt Norsko. Jsem poněkud nervózní: za sousedy mám totiž pana Shaka, na jehož úsečný vyjednávací styl si nemohu zvyknout a pana Matěje T., o kterém vím, že své spojence dovede bez skrupulí hodit přes palubu.
Hned zkraje se dozvídám od Německa, že se s Francií dohodli na dělení Beneluxu. Nemám odvahu jim to „kazit“, nechci Francii a Německu dát záminku ke spolčení proti mě. Potěší mě zpráva, že Německo nepustí Rusa do Švédska. Mihne se mi hlavou, že bych mohl německou ctižádost odklonit na ruské pláně. S Ruskem přitom vyjednávám tak, aby to byl pro mne eventuální spojenec, kdybych se s Německem nepohodl.
Podzimní útok francouzské flotily na jižní španělské pobřeží mne potěšil – nevypadá to protibritsky, za což francouzskému velvyslanci děkuji.
Ukazuje se, že MichalP., zastupující rakouské mocnářství, je připraven splnit svou hrozbu, když na začátku partie pravil, že jeho největším přáním je, abychom ho rychle sprovodili ze světa.
Rok 1902
Němec by rád postavil své flotily do obranně vyčkávací pozice „Skagerrak , Dánsko“. Je údajně neklidný z Francie a nechce ani konflikt s Ruskem. Prý mu nechá Švédsko. Nemám k Německu důvěru a tak ho do Skagerraku nepouštím.
Francouzská flotila se na jaře z jižního pobřeží Španělska posouvá do Mid-Atlantic OceanMat – proto navzdory slibu vyplouvám na podzim z Londýna do English Channel , ale zároveň posouvám do Londýna pěší armádu, což mi brání budovat tam posléze novou flotilu (má první chyba?). Má to být signál pro Francouze, že nechci o Kanál mermo mocí bojovat a nechci válku s Francií.
Němec na podzim přichází s návrhem, že by podpořil můj útok na Švédsko, což mne udiví, ale vidím, že se pokusil o průnik do Burgund a tak přes jistá váhání k útoku zavelím. Naštěstí velím i flotile ze Severního moře do Norska a srazím se tam tak s ruskou flotilou a Norsko uhájím. Jsem tak jediný, kromě Turecka, kdo buduje. F-E-G trojúhelník má poměr sil 5–4–4
Rok 1903: počátek zvratu
Na jaře slibuji Francii, že se z Kanálu stáhnu (zpět do Londýna) a přijímám francouzskou nabídku na obsazení Belgie londýnskou armádou. Můj útok na Belgii sice Francouz skutečně podpoří, ale s úplně jinými úmysly. Byla mi přichystána past: všechny francouzské flotily vyrazily k anglickému pobřeží.
Mě tou dobou postihla mozková příhoda, svědčící minimálně o velké nesoustředěnosti: Velel jsem sice „A London – Belgium“, zároveň ale flotila v Severním moři dostala chamtivý povel k útoku na Dánsko se švédskou podporou. Přitom mi jaksi nedošlo, že severomořská flotila musí přece velet ke konvoji!
Před podzimním vyjednáváním jsem skeptický: byl jsem zrazen Francouzem a zaútočil jsem na Němce… nemohu asi čekat dobrá léta. A je jasné, že před Francouzem neuhájím Liverpool!
Němec však chce na anglické extempore v Dánsku zapomenout a domlouváme se, že půjdeme proti Francii:
Anglická flotila ve Švédsku se má posunout do Skagerraku, aby později mohla vplout do Nth.
Německá flotila v Dánsku slibuje bounce ve Švédsku s ruskou flotilou v Botnickém zálivu, abych o Švédsko nepřišel.
Anglická flotila v Nth má podpořit německý útok na Belgii z Holandska, aby poté odplula do Norského moře a snad dále k obraně Ostrova.
Vše se stane, jak domluveno, ale výsledek je mírně překvapivý a jak se ukáže, následná konstelace sil není osudu Anglie nakloněna:
Němec dobývá Belgii
Francie ztrácí Belgii bez náhrady, ale protože získává Liverpool, bohužel buduje armádu v Marseilles, což eliminuje slibný německý průnik do Burgund. Kdyby Francie nenabudovala, měl by Němec cestu na Pyrenejský poloostrov a do Marseilles otevřenou a partie by se pro Anglii vyvíjela zcela jistě jinak.
Mne čeká rušení a to je předzvěst velkých potíží. Co mi zbývá? Ruším flotilu ve Skagerraku a nechávám Skandinávii takřka bez obrany.
Rok 1904: osudný rok
Jaro nevypadá zatím tak tragicky: sice se Němec posouvá do Severního moře – tím pádem k anglickým břehům (má druhá chyba, že jsem ho opustil?) , ale zároveň se opět bouncne s Rusem ve Švédsku, takže ho pro mě uhájí. Také útočí na francouzskou Picardii a vystrnadí odtud francouzskou flotilu. Ta ovšem obsazuje Kanál a já se odtud musím stáhnout do Londýna. K Marseilles se ovšem posouvá Ital a tak doufám, že třeba vznikne koalice E-G-I.
Podzim však odkryje pravou povahu pana Matěje T. Již během vyjednávání tuším, že nejhorší pudy ho opanují. Vidím totiž, jak si německý diplomat s Francouzem neustále cosi šušká a mne míjí bez zájmu. Ano, ano, věřit se nechce: Německo zaútočilo s francouzskou podporou na Londýn a zároveň si zabírá bez problémů Švédsko. Já ještě stačil z Norského moře zavelet do Norska a tak jsem ho uhájil bouncem proti Rusku, které tam chtělo napochodovat s armádou. Vidím, jak je v dalších tazích Rus silně z dění ve Skandinávii frustrován, neboť po celou dobu partie byl přes veškeré své snahy z této oblasti vylučován a neustále ostrouhal. Zůstává mi tedy Norsko a skotský Edinburgh.
Pro Francouze se však hra také zauzlovává. Ital mu totiž obsazuje Marseilles a tak musí rušit. Německo buduje dvě nové jednotky a navíc se pokusilo znovu o průnik do Burgund.
Rok 1905 – 1906: hra o přežití
Na jaře 1906 mi Francouz zabírá Edinburgh. Já svedu svou poslední velkou bitvu a vytlačím Němce z Londýna. Němec mi ovšem zabírá Norsko. Rus se na chvilinku vtlačí do Švédska, aby však byl odtud na podzim vytlačen Němcem zpět.
Němec zaútočil úspěšně na Paříž, neboť Ital zrušil podporu Gaskoňců útokem na ně. Je tedy jasné, že se Němec spojil s Italem.
Jdu za panem Shakem a nabídnu mu své chabé síly v jeho boji. Slibuji věrnost a podřízení se francouzskému velení. Chci oplátkou jediné: aby byl Francií chráněn můj poslední kousek domova – Londýn. Francie můj vazalský závazek přijímá, bere si ode mne mou tužku a papír a já v roli tovaryše nakukuji nadále francouzskému mistru již jen přes rameno, abych sledoval jeho obdivuhodnou taktickou bitvu. Jen tu a tam zajdu za Italem a marně mu rozmlouvám jeho spojenectví s Německem.
Na podzim 1905 zažívám radost, když s francouzskou podporou vytlačím německou flotilu ze Severního moře. Francouz ale znovu ruší, neboť není v jeho silách zabránit Italovi v dobytí Španělska. Němec a Ital budují po jedné pozemní armádě
Na podzim v roce 1906 Francie ztrácí Portugalsko (obsazuje ji italská flotila), leč vyhání Němce (s mým přispěním) z Belgie, když předtím zničila pozemní německou armádu v Picardii!
Rok 1907: Přežiji vůbec?
Na jaře se nad námi stahují mračna. Ital vplouvá do „Mat“. Němec opanuje opět Severní moře, kam zaútočil vším, co bylo po ruce. Získává také zpět Belgii. Já vplouvám dle francouzského rozkazu do Helgolandu a pohled odtud před závěrečným podzimním tažením není vůbec příjemný. Smrt se mi dívá do tváře a mě se chce žít. Mám přece ženu a děti! K přežití vede však jen jedna cesta: Bounce mezi Francií a Německem v Londýně, mém jediném centru. Němce se doprošovat o to nechci a naopak prosím Francouze, aby preventivně do Londýna zavelel. Raději ať je Londýn francouzský, než aby po jeho dlažbě dupala holínka německá. Francouz mi vlévá naději, prý se asi na londýnském bounce s Němcem dohodne? …
… nezbývá mi než se modlit…

Závěrem:
Partie pro mne naštěstí skončila podzimem 1907 a možná, že je přece jen v panu Matějovi T. kapka krve gentlemana. Londýn zůstal anglický a z partie Vlaďka se pro mne stala báječná pohádka “O zlém německém vlkovi, chrabrém francouzském vojáku a malém anglickém hošíkovi, který zachránil Londýn“. Hodlám ji číst dětem před spaním 

Gratulace vítězi.