Report Německa + Jugoslávie - hráč von Stichen

Ahoj,

díky, Shako, za vedení partie. Vám RoBo, Jrd a Daevine, gratulace k úspěšné remíze.
Níže posílám německý a jugoslávský report.

První pocit z kombinace malmoci a velmoci jsem měl něco jako, Jugoslávie, to je výborný, Němec to pořeší na severu a Jugoslávec zajistí pozici pro budoucí expanzi na jihu. Bohužel, stinná stránka téhle kombinace, kterou naše partie velmi brzy odhalila, je, že stojíte v cestě úplně každému.
V prvním roce se mi s italskou asistencí a dávkou štěstí podařilo vyřídit Československo (což je imho na téhle mapě primární cíl každého Němce, který je nemá jako malmoc), ale pak už jsem jen reagoval. Na jaře druhého roku se do mě pustila Itálie a Polsko, na podzim se přidala Francie a já byl zralý na odpis, přeštípnutý jako žížala, se skupinou armád Sever okolo Holandska a Kielu a skupinou armád Jih v Praze, Maďarsku a Bělehradě.
Rezignoval jsem na opětovné spojení. Moji severní sílu tvořily převážně flotily a francouzsko – polská zeď, jež moje síly dělila, tímto rozbít nešla. Pro přežití jsem se rozhodl předhodit půlku obyvatelstva vlkům, zrušil jsem severní jednotky a nechráněná centra použil jako krátkodobý zdroj na pokus o konsolidaci na jihu. Kdyby okupanti spolupracovali, byl bych bez šance. Naštěstí Francouz vzal svoji ofenzívu od podlahy a do košíku si kromě Německa přihodil od čtvrtého roku také Itálii a od pátého Polsko.
Díky francouzskému širokému rozkročení, opětovné dávce štěstí a nabídnuté přátelské turecké ruce, jsem dokázal pevně stabilizovat jižní frontu proti Francii. Tam se mi pak díky agresivním rozkazům a spolupráci s tureckou marínou dokonce podařilo Francii postupně vytlačit z Rakouska, Benátek, Piemontu a Mnichova.
Tyhle úspěchy mě ale zaslepily a přestal jsem být opatrný. Opatrný na taktické rovině (na francouzské frontě jsem stále útočil, i když mi hrozilo zničení jednotek) i na strategické rovině (vzhledem k dosaženým úspěchům jsem nové jugoslávské jednotky odvelel na francouzskou frontu, i když jsem je původně chtěl nechat v Bělehradě na odrazení turecké zrady).
Francouz mě dostal jak Rus Němce u Stalingradu. Proti přesile jsem na jaře dosáhl až do Švýcarska, načež byla na podzim tato moje šestá armáda odštípnuta a zároveň ztracen Mnichov. Od té doby jsem byl celý pevně vpasován do turcko – jugoslávsko – německo – polské fronty proti Anglii a Francii bez možnosti stáhnout jednotku na obranu proti mému jižními sousedovi.
Zdali bude remíza se mnou a Polákem, nebo bez nás, záleželo na Istanbulu. Turek se nakonec rozhodl o gambit na vítězství, což, ač nikoli s radostí, jsem sledoval minimálně s pochopením. Zkusil jsem se ještě etablovat do nové potenciální francouzsko – jugoslávské fronty proti Turecku, ale můj bývalý nepřítel o to nestál.
Se zájmem jsem pak hru po zbytek doby sledoval. Versailles je obvykle dlouhá záležitost, ale takticky i strategicky podle mě vždycky nabídla úchvatnou podívanou.
Ještě jednou díky za hru.
von Stichen, Němec a Jugoslávec
PS – odpověď na dotaz na moji reakci v případě turecké zrady pouze Polska. Pokud bych v té době měl volnou jednotku nebo dvě (aniž by se mi zhroutila francouzská fronta), poslal bych je proti tobě a zbytkem naznačoval mír Anglii a Francii. Pokud by na něj A + F přistoupily, spolehl bych se na ně a otočil celou frontu proti tobě. Pokud ne, škodil bych jenom tou jednou jednotkou a pravděpodobně byl následně požrán z obou stran tak jak se nakonec stalo.