Report Rakouska - hráč Crucian (Petr)

Rakouský report:

Rok 1901
Při úvodním jarním vyjednávání si ruský diplomat vymiňuje z Balkánu pouze Rumunsko, soustředit se chce údajně na „severní cestu“. Pokud by to byla pravda, mělo by Rakousko  o jednu starost méně, uvažují rakouští generálové a učiní na podzim roku 1901 své první, ale jak se později ukázalo, zřejmě ne moudré rozhodnutí. Rakousko podpoří ruské válečníky v pochodu na Rumunsko a ti turečtí, kterým slibuje totéž, se tak namáhají do Rumunska zbytečně. Balamucení Turka tak hned v úvodu zaselo houští nedůvěry a bylo ho v pozdějších a nutných vyjednáváních s Tureckem takřka nemožné vymýtit.

Rakousko bez problémů sice obsadilo flotilou Řecko, což spolu s obsazením Srbska znamenalo dvojí budování, nechť je to ale příštím generacím rakouských diplomatů výstrahou, že to ještě nic neznamená.

Ruský velitel v Rumunsku se bohužel ukázal jako problematický člověk. Proměnil se v kámen, o který se dalo leda zakopnout a s nímž rakouská diplomacie nadále nedokázala domluvit vůbec nic. Snad se Rus polekal dvou nabudovaných rakouských armád v Budapešti a Vídni, že nechal na jaře roku 1902 vplout Turka do Černého moře (přes mé varování) a zároveň mu dal z Rumunska podporu v obraně Bulharska?


Strategii pro rok 1902 volí rakouská generalita tuto: Co nejrychleji eliminovat sílu Turecka. Protože Rakousko nemůže čekat žádnou podporu z ruského Rumunska, byl vydán jarní povel k útoku na něj, aby pak na podzim bylo možno odtud zavelet k útoku na Bulharsko a vyhnat z něj Turky. Bylo ovšem jasné, jaké riziko touto operací Rakousko podstupuje, své naděje upírá k Itálii.

Tu se snaží rakouská diplomacie získat na svou stranu kladnou odpovědí na italský dotaz, zda je Rakousko ochotno (v případě společné protiturecké ofenzivy) přenechat Řecko Itálii jako kompenzaci za eventuální rakouské budování.

Mělo však být důrazným varováním rakouským generálům, když jim Ital hned z kraje hry nabízel jistou variantu, o které jaktěživ neslyšeli a jejímž výsledkem měla být přítomnost italské armády v Srbsku. Tehdy Ital vlastně ukázal svou pravou tvář a povahu, totiž povahu nevyzpytatelného dobrodruha, kterému jsou osvědčené pořádky k posměchu a jenž pocitu uspokojení dosáhne jen neustálým vymýšlením nových a překvapivých kousků. A štěstí jakoby mu šlo naproti, i když popravdě lze mít za to, že vyslání rakouské armády do Albánie bylo jalovým povelem, který italskému štěstí napomohl. Dobytí Terstu na podzim roku 1902 bylo neodvratitelné.

Devastující účinek na morálku a sebevědomí rakouských generálů však mělo chování Itala v roce 1903. Rakousko se sice snažilo nabídnout Itálii za jisté ústupky Řecko, ale marno. Rakouští byli nuceni v nechápavém úžasu sledovat, jak Itálie podporuje Rusko i Turecko proti Rakousku, i když tím nakonec splakalo nad výdělkem, když nenabudovalo nic, zatímco Turek budoval 2x a Rus 1x.

Situaci Rakouska se snažil zachránit ještě na počátku roku 1904 rakouský generál Crucian, který dal Itálii a Turecku slib, že pokud upustí od dalšího dobývání Rakouska a domluví se spolu na koalici protiruské, pak poslední dvě rakouské armády (v Srbsku a Vídni) budou bezpodmínečně poslouchat velení takové koalice. Leč jednání v trojúhelníku italsko – rusko – tureckém byla zřejmě natolik rozjitřená, že tato nabídka vyzněla do prázdna.

Nechť je rakouskému generálu Crucianovi připsáno ke cti, že se na podzim roku 1904 důstojně rozloučil se svou kariérou a životem statečným, leč nezdařeným útokem na Terst.

Další hra italská od roku 1905 je ukázkou mistrné manipulace s protihráči, Tureckem a Ruskem. Tedy, musím, ač nerad, v jistém obdivu pozdvihnout své obočí.

Crucian

Že kdesi daleko na Západě probíhala hra francouzská zmiňuji proto, že se sluší poblahopřát vítězi. Blahopřeji mu tedy!