Rusko - hráč Crucian

Můj report k partii Ginny se monotematicky vztahuje k Turecku:
Gunboaty hraji již nějakou dobu a stále více jsem skeptický k myšlence, kterou jsem si hýčkal, totiž, že je možné v určité herní situaci předpokládat velkorysý přístup svého souseda, tedy že opustí žabomyší válku.
Vše se z mého pohledu začíná na podzim roku 1904, kdy jsem vyslal Turecku první signál, že by bylo vhodné čelit společně jasné anglo – francouzské převaze. Opětovný a silný signál jsem učinil i na jaře roku 1905. Dal jsem Turecku na vědomí, že podporuji jeho cestu do Terstu a zřejmě nehodlám upírat Turecku Srbsko. Když jsem měl po podzimním tažení rušit jednotku, pak při pohledu na rozložení sil mi bylo jasné, že budu-li se s Turkem rvát o drobné, tak na tom oba proděláme a bude otázkou času, kdy Francouz začne polykat Turka a i mě spolu s Anglií. V tu chvíli jsem si řekl, že tenhle gunboat mě bude bavit, pokud se Turek dovtípí téhož a zkusí se mnou kooperovat tak, abychom spolu vytvořili účinnou hráz anglo – francouzskému válci. Vsadil jsem proto vše na jednu kartu a zrušil jsem flotilu v Sevastopolu. Podepsal jsem si ortel smrti. Místo, aby Turek s flotilou v Konstantinopoli odplul bránit Středomoří, jeho primitivní lačnění po kořisti mu velelo vplout do nechráněného moře Černého.
Potvrdilo se, jak je těžké v gunboatu hrát jinak, než systémem “Urvi, co můžeš”. Z Turka se stal pirát, parazitující na mé snaze ztížit maximálně Francii či Anglii vítězství. Tajně jsem v pozdějších letech doufal, že uvolním-li např. Turkovi cestu na Sever, dočkám se alespoň jisté velkorysosti Sultánovi a dojdu k přežití v partii. Turek mohl dle mého mínění postupovat k Sant Petersburgu a na Mnichov, místo toho mi dál bez skrupulí vrážel kudly do zad a maximálně vytěžil ze svého postavení “v rohu”.
Co dodat? Pokud Anglie s Francií chtějí vítězi blahopřát, pak značný díl této gratulace mohou připsat na můj účet. Bez mé “pomoci” by Turek nevyhrál. Od onoho roku 1905 do mého definitivního konce v roce 1910 jsem se ani jednou proti Turkovi nepostavil. Koneckonců mi to připadalo zbytečné. A Turek? Dokonce ani v posledním roce mého žití, kdy měl Sultán na Západ dokořán otevřené, jsem mu nestál za to, aby mě nechal už na pokoji a mohl jsem si bránit proti Anglii alespoň Berlín.
Co dodat na závěr: Turku, Turku, Boží mlýn Tě jednou semele! Ale teď si tu slast užij, dokud můžeš – RoBo, přijmi gratulaci i ode mne:)

Crucian Oпрометчивый, Rusko

Admin napsal:Můj report k partii Ginny se monotematicky vztahuje k Turecku:
Gunboaty hraji již nějakou dobu a stále více jsem skeptický k myšlence, kterou jsem si hýčkal, totiž, že je možné v určité herní situaci předpokládat velkorysý přístup svého souseda, tedy že opustí žabomyší válku.

Vzhledem k tomu, že turecká strategie se dalším vývojem ukázala být úspěšnou, tak bych to nenazýval „žabomyší válkou“ ;-)

Admin napsal:Můj report k partii Ginny se monotematicky vztahuje k Tureckuo

Trochu mě mrzí, že svůj report zaměřuješ jen na Turecko. I jiné velmoci ovlivnily Tvou hru. Zajímala by mě hlavně Tvá strategie vůči Anglii a Německu.
A pak Ještě tyto dotazy:
Na jaře 1902 Tě Angličan podpořil do Švédska, ty jeho na oplátku na podzim do Dánska. Hned na jaře jsi ale na Angličana v Norsku zaútočil. Nebyla to chyba, když byl Angličan na severu silnější a ve válce jsi pak ztratil celou Skandinávii?
Nepochopil jsem, jaké záměry jsi měl se svou severní flotilou po roce 1905. Přišlo mi, že jednou je na straně Anglie, jindy na straně Francie. Můžeš to prosím okomentovat?
¨
Je jasné, že naše vztahy rozhodlo jaro 1906, kyd jsem na Tebe zaútočil. Svoje záměry jsem popsal ve svém reportu. Přiznám se, že kdyby za Rusko hrál podprůměrný nebo průměrný hráč, tak bych rozhodnutí vsadit vše na Turecko považoval, za nevhodné taktické rozhodnutí, za špatné zhodnocení situace, za špatně zkalkulované riziko – prostě chybu. Ale Tebe znám jak kvalitního hráče, vynikajícího stratéga, chytrého lišáka. Nešlo v tomto případě o něco jiného, nějaký nám skrytý taktický záměr, který nevyšel?
Jinak reaguji ještě na Tvůj report. Přežít jsem Tě nenechal úmyslně. V budoucnu jsem nemohl vyloučit konflikt s Anglií a bylo mi jasné, že vůči Turecku, které vtrhlo na ruské území nebudeš pozitivně naladěn (řečeno slušně). Pokud bych toleroval jednu ruskou jednotku třeba v Moskvě, pak bych se na ní určitě nemohl spolehnout v bitvě. Vývoj mi dal zcela za pravdu. Pokud by ruská jednotka podpořila anglickou v postupu, pak bych zcela jistě prohrál.